V posledním utkání ve východočeském trojboji jsme si dávali největší naděje na úspěch. Ale pravdou bylo, že jsme zde sehráli nejhorší zápas, i když to nebylo pouze našimi chybami.

Do Heřmanově Městce jsme jeli s tím, že případný neúspěch by nás nepříjemně dostal do záchranářských prací. Na zápas jsme se chystali odjet v plné síle, ale již tradičně chyběl Mrština, a velmi nepochopitelná byla absence Filingera, i když se s ním na zápas počítalo. O důležitosti zápasu svědčí i to, že se letos poprvé objevil na palubovce i David Šindelář. A tak Daniel Brožek, který mužstvo vedl poprvé z trenérské lavičky, neměl zrovna usnadněnou pozici.
Začátek zápasu byl oboustranně opatrný, první střela na branku šla ve 3. z kopačky Šindeláře. O minutu později domácí kontrovali polostřelou, která se otřela o břevno Klímovy branky. Od té doby až do 15. se hrálo velmi opatrně se snahou neudělat žádnou chybu. Více aktivity bylo sice na naší straně, ale nebylo nám to nic platné. Mezitím v 10. střílel z trestného kopu Šnídl těsně vedle. V 15. si trestný kop vyzkoušel i soupeř, ale Klíma kryl.
V 16. dostal přísnou žlutou Makula za faul, který byl zároveň pátým na naší straně. Následující trestňák ale Klíma chytil. A v téže minutě jsme se dostali i do vedení, když přihrávku Kamila Makuly poslal do branky z nelehké pozice Aleš Štorc - 1:0.
Tato branka ale nejen nastartovala domácí tým ke zvýšení aktivity, ale rovněž byla signálem pro rozhodčí, ža by nebylo dobré, aby domácí prohráli. A tak se začali dít věci. V 17. domácí centrovali před naší branku a jejich útočník dopravil míč do branky - ale rukou ! ! ! To však zeleným mužům (sudím) nevadilo a tak byl stav 1:1. Jediným výsledkem našich protestů byla žlutá karta za protesty pro Klímu. Navíc po pocitu křivdy to rozhodilo jeho koncentraci pro zbývající část utkání. Inu - účel svědčí prostředky. Další zářez do píšťalky si sudí připsali, když si vymysleli šestý faul, po kterém šli domácí do vedení. Ti do konce poločasu docílili dalšího gólu, prvního regulérního. V 20. střílený centr se odrazil od Štorce do Klímových zad a odtud za brankovou čáru.

Ve druhém poločase jsme sice začali aktivněji, ale k ničemu to nevedlo. V 26. bombu Šnídla chytil domácí gólman, další naše šance ztroskotali na zbytečně dlouhé rozehrábce nebo nepřesné střele. Soupeř toho využíval a chodil do nebezpečných brejků, z nichž nejnebezpečnější byl ten v 27., který ale Klíma chytil.
Mezitím jsme ale dopláceli na jednostranné pískání sudích, kteří naprosto netrestali hraní lokty soupeřových útočníků. Nejvíce to odnesl Rada a Šindelář, kteří po těchto zákrocích museli nuceně vystřídat. Nutno ale dodat, že domácí, na rozdíl od zelených mužů, si svých faulů byli vědomi a míče sportovně zakopli, když sudí nebyli schopni (nebo nechtěli) tyto fauly odpískat. A tak není divu, že na naší střídačce byla čím dál větší nervozita a začaly téci nervy.
Postupem času se začal Klíma vysouvat z branky, aby podpořil náš útok, ale to se ukázalo jako velmi nešťastné řešení. První Klímova chybná rozehrávka přišla v 28., ale tuto chybu stačil ještě Rada napravit, i když jen za cenu žluté karty (i když by jsme asi neprotestovali, kdyby byla červená).
V 33. jsme měli šanci zdramatizovat výsledek, ale Štorc sám před brankářem nastřelil jen jeho tělo. A to byl také poslední světlý okamžik našeho celku v tomto zápase. V 34. totiž dostal červenou kartu Šnídl za faul (prý to byl brutální, likvidační, s úmyslem zlomit nohu a nevím co ještě horšího) - a z přesilovky jsme v 35. inkasovali - 1:4.
Od tohoto okamžiku jsme vrhli vše do útoku, jenže nás postupně sráželi zbytečné chyby Klímy, který se coby brankář pohyboval na středové čáře. První chybná rozehrávka v 35. by se dala ještě akceptovat (1:5), ale ta další, navíc na vlas úplně stejná, již byla neomluvitelná. V 37. se nám sice podařilo snížit gólem Štorce po Makulově nahrávce na 2:6, ale co to bylo platné, když jsme hned z dalšího brejku domácích znovu inkasovali - 2:7. A v 38. přišla do třetice opět chyba Klímy při rozehrávce a bylo to 2:8. Závěr utkání již bylo ve znamení našeho trápení a čekání na konec. O marnosti našeho útočení svědčí i to, že v 40. se Štorcovi podařilo přehodit nejen soupeřova brankáře, ale bohužel i domácí branku.

Co říci závěrem ? Zápas se bohužel nepovedl hned několika našim oporám, příliš je svazovala odpovědnost za dobrý výsledek. Nejlepšími hráči v tomto utkání byli Makula se Šindelářem, své si odvedli oba Simitči, ale ostatní zůstali pod svými možnostmi. Ale nerad bych se osobně pouštěl do nějakého hlubšího rozboru, od toho jsou v klubu kompetentnější lidé. Nyní máme prakticky čtrnáct dní na to (nepočítám pohárový zápas s Viktorkou), abychom se dali dohromady, hlavně psychicky. Neboť dno tabulky je neskutečně blízko.